VODA

Největším bohatstvím je živá voda.

Aneb Vinnetouové a Old Shatterhandi vyhynuli.

Pomůžeme jim vstát z mrtvých/ otrávených/ zmanipulovaných/ slabých?

   Tento článek raději nečtěte. Není ani intelektuálsky nabitý nadřazeností a definicemi získanými googlováním, ani líbivý, abyste měli pocit, že nakonec je vše tak nějak v pořádku a pohodička. Vyjadřuji v něm pravdivě a autenticky své pocity a vjemy, bez skrupulí, ubrousků, kudrlinek. Tak jak jsou. Jak je vidím. Pravdivě. Zcela jistě je pravd více, záleží vždy na úhlu pohledu. Takže následující článek je zcela subjektivní, rozhodně autorovi nic nevěřte a vše si případně vlastními smysly a způsoby prověřte, ověřte. Pokud se Vám ale přeci jen chce číst, tak jsem ráda. Píši to sice hodně jako terapii ventilací pro sebe, ale především pro Vás, čtenáře.

   …Dnes je mi těžko a je mi zle. Nahlédla jsem do reality. Do toho, jak to vypadá ve skříni plné ošklivých kostlivců. Zahlédla jsem také prostor pod kobercem, kde je nameteno vše tak, jak nechceme, aby to vypadalo. Zvrácený způsob života, fungování společnosti, hospodaření s krajinou, zacházení s lidmi, zvířaty. Plundrování a necitlivé kolonizování naší vlastní země. „Hlavně vše ve velkém, ať se obrátí pořádné kačky.“ Cítím opravdu velké nebezpečí, že nyní se nám naplno vrátí slepota a otupělost s jakou jsme nechali dojít věci a jisté lidi (pokud oni nejsou spíše už roboti, mutanti) velmi daleko. Nelze vinit politiky. Oni jen přináší zosobnění a nepřehlédnutelné zviditelnění jevů, praktik, které jsou ve společnosti již dávno běžné. Jen od nich, tam nahoře, naivně očekáváme něco víc. Že nám jako půjdou příkladem, že to jako vezmou z jiného konce. Jen místo toho, aby se řídili metodikou Mirka Dušína, učí se někde jinde, životem v naší společnosti. Zřejmě ale v posledních letech se nechávají inspirovat i americkým snem. Rychle vymysli, jak co nejrychleji uvěří co nejvíce lidí, že přesně Tvůj produkt potřebuje a že bez něj nemůže žít a ideálně, když po prvním požití zrovna vzniká závislost. A je Tvůj, zákazník, věrný, pravidelně platící.

   A tak zatímco většina společnosti generuje finanční zisk hyenisticky na úkor ostatních lidí, zvířat a nebo přírody, ale už se naučili tuto skutečnost maskovat krásnými slogany, nablýskanými auty a kancelářemi, smokingy, kostýmky a večerními šaty, politikům to semtam ujede a (taktéž) závislý „sledovač“ medií si dá jednu a jednu dohromady a uvidí, že politik je úplně stejný hovado jako Franta od vedle po jehož práci na poli umírají nejen škůdci, ale i vše jiné živé, nebo alespoň mutuje či degeneruje pomalu ale jistě vše „nadodech“. Nemyslete si, že kriticky vnímám pouze roli Ameriky, mám problém se všemi kolonialisticky vychytralými nabubřelými bílými egouši. Navštívila jsem mimo jiné i nejmenovanou zemi, kterou zplundrovalo Rusko a o které jsem si myslela, že její nesvobodný režim je na hony vzdálený naší hezké české svobodné demokracii. Jak se mi přitížilo, když jsem po návratu už méně slepá k otrokářství a vykořisťování lidí i země novými i osvědčenými metodami zjistila, že rozdíl mezi fungováním nejmenované země a té naší je daleko menší než bych si troufala odhadovat.

   Dokonce jsem toho názoru, že bílý bratr B a barevný bratr A jsou kámoši, i když se nám oba na střídačku snaží podsunout, že jeden je zachránce světa, zatímco druhý zloduch. Ať už fandíte kterémukoliv, vězte, že zloducháren napáchali jen za Váš život po světe oba dost. A Asie a Arabský svět? Bojíte se? Ano, chtějí, abyste se báli, aby Vás pak zase mohli bílí bratr B nebo barevně mixnutý bratr A opět „zachránit“od toho (jimi zinscenovaného) nebezpečí. Viděli jste například, jak se točí filmy o připlouvajících uprchlících? Víte, že po celou dobu české paniky jsou uprchlické tábory prázdné? Potkali jste v ulicích v posledním roce hodně uprchlíků? No, kdo se rád nechá zmanipulovat, ten svůj strach bude živit, s tím se nedá nic dělat. Tak si věřte, nekrmte se emocemi z katastrofickým filmů (ano, tady si Vás bratr už připravuje – strach, katastrofa, zachránce, hrdina, tedy ON).

   Používejte své oči, uši, srdce, intuici, čich. Máte ještě v pořádku své smyslové orgány? Většina lidí v EU totiž ztratila čich a schopnost rozeznávat chutě. Není divu. Kdo má také dýchat ty smrady, jíst ty nekvalitní ale hezky zabalené fujtajbly. Jak jinak by člověk přežil v několikaměsíčním období intenzivních postřiků, ve kterém mají přežít jen Ti necitliví… Citlivých jedinců, kteří ještě vidí, slyší a cítí je potřeba se zbavit. Jsou nebezpeční. Mají ještě zbytky selského rozumu, citu, umí si dat věci dohromady. Neutáhneme je na suchém rohlíku! Rohlíky… Z marketu. Jak Vám chutnají? Přijdete do marketu a najednou si začínáte uvědomovat, co to vlastně pravidelně kupujete. A že vlastně hodně času v životě trávíte právě tím nákupem. Velká část české společnosti se již navrátila na vesnice, kde mají ten luxus, že si pěstují své. Větší část populace ale na nákup rodinného domu či zahrady za celý život nedosáhne. A tak je odkázaná na markety, které jsou poblíž každého správného sídliště. Přímý prodej od výrobců vyhynul. To by se totiž výrobce i zákazník měli moc dobře. Je potřeba, aby po cestě od výrobce ke kupci otočilo balík ještě pár firem. Ideálně tak chytit rybu v Chorvatsku, zabalit v Polsku a prodat v ČR. To by šlo. Jen ať se kamionové firmy mají. A navíc ještě všude shrábnout nějakou tu dotaci. Vždyť z čeho ty hypotéky jinak máme platit, že?

   To je také velmi zajímavá věc ten trh s nemovitostmi. Takže například Zlín. Město s továrenskou a dělnickou tradicí, jehož dá se říct předměstí, město Otrokovice, ještě stále dělnické z větší části je, má jedny z největších cen nemovitostí v republice. Jak je to možné? Že by místní pozemky a nemovitosti byly nadstandardní svou krásou a kvalitou. Naopak. Vzduch například v Otrokovicích je věčně nedýchatelný – pokud během dne nezachytíte alespoň jednou smrad hoven, spalování mrtvých prasat nebo výrobu pneumatik, tak máte buď seksakramentské štěstí a nebo zrovna fouká příznivý silný vítr. Většina domků baťovského typu nemá ani trendy design a už vůbec ne hezký pozemek. Vždyť zahradničení bylo za Bati zakázaným hříchem. To by pak lidi nemakali, kdyby se jen vyvalovali na zahradách a pojídali plody své práce, u které přijdou sami k sobě na rozdíl od práce u mašiny, kde jako robot hezky celý den až na kost psychicky i fyzicky vyšťavení. Ženy nevyjímaje. A proč je v takové oblasti trh s nemovitostmi na vysokých cenách? No kdyby si každý mohl v okolí pořídit hezky zahrádku s nějakým přístřeším, kde by si třeba vše k snědku vypěstoval, komu by se pak chtělo fachat celé dny ve fabrice a platit nesplatitelné hypotéky a nafouklé nájmy? No nikomu. Takže pěkne popořádku. Vysoké nájmy, vysoké ceny bytů a pěkně makat celý život, aby si pak člověk před důchodem řekl: „Uffff. Tak to mám. Panelákový byt, ve kterém se buď udusím horkem nebo smradem.“ Ještě, že nám tady teče alespoň městská voda, že? To je pohodička. Co je ve vodě? Plno hormonů a dalších sajrajtů, je to podobně jako se vzduchem, takže kdyby někdo udělal skutečný plošný průzkum funkce štítné žlázy v této oblasti, zjistilo by se, že je na tom zle velká část společnosti.

   Velká část nemocí je výsledkem našeho postoje (ať už vlastního nebo předaného v rámci rodiny, čemuž se také říká genetika), bohužel ale tu část vlivu na Vaše zdraví, kterému se odborně říká „enviromental exposure“ neodbouráme ani změnou postoje ani tisíci modlitbami, mantrami, odpuštěním a dalšími spirituálními akty. Buď znecitlivýme a přežijeme a nebo nás to pomalu ale jistě zkolí. Následků působení jedovatého prostředí, potravy a tekutin, které konzumujeme nevyřešíme ani „leky“, které nám spíše v našem nedobrém zdraví jen přidají. Ne nadarmo mnoho důchodců, kteří na sklonku života konečně potkají soucitného lekáře, který jim všechny „leky“ zruší, se začnou zázračně uzdravovat. Škoda, že se na nich celý život přiživovali jiní neznalí nebo zcela vědomě zbytečně pro tělo toxické jedy předepisující „lekaři“. Určitě neházím všechny do jednoho pytle. Každopádně znám mnoho lidí, kteří k lekařům chodí pravidelně, jejich stav se nijak nezlepšuje, naopak horší, na což jim lekař jen řekne, že tak to prostě je a už bude jen hůř. A protože jsme naučeni věřit více autoritě než sobě, tak tomu člověk uvěří a brzy uhyne. Což lékaře zamrzí, protože přeci měl z pacienta celkem slušný příjem. Jistě jsou u nás skvělý lékaři a patří jim velký dík, ale i oni by jistě uznali, že zde máme mnoho předepisovačů, kteří skutečný zájem na vyléčení pacienta už dávno nemají. Svým nejbližším by nikdy nenařídili stejnou léčbu jako svým pacientům. To platí bohužel i pro ty lepší.

Stejně tak máme kvalitní i manipulativní léčitele, konzultanty. Mnoho z nich navíc zneužívá nejen lidské tělo, ale jako nadstavbu lékařů i jejich duši. Takže i tady člověk není v bezpečí. Ono se to sice těm především záměrně ošklivě konajícím nějakým způsobem v jejich životě vrací, ono to ale někdy trvá, v tom dnešním spěchu tyto souvislosti ani nevidí a vnímají mnohé úkazy v jejich životě jako náhody.

   Silně vnímám duchovní rozměr lidského bytí, takže věřím, že pravdivé autentické konání v souladu se svým posláním a okolím je vždy požehnáno a oceněno, nejednou je ale i zesměšněno, ztrestáno. Vnímám také v poslední době silné riziko spirituality pozitivního světelného přístupu a ignorance odvrácené strany světa, která tu je současně s naší světelnou realitou. Termíny „pozitivní myšlení“ a „transformace“, „vzestup“ v mnoha textech a odkazech bohužel, třeba i nezáměrně, slouží jako odvedení pozornosti od modifikace krajiny, vzduchu, vody, otravy našeho prostředí. Často zachytávám zprávy o transformačních vlnách a příležitostech ve dny, kdy se dějí největší zvěrstva. A tak spiritualitou políbený se zasní do toho božského nového světa, který přichází, zatímco ten humus, co se tu děje kolem se nějak sám zázrakem rozpadne. Tak to asi nebude, zatím toho masivně přibývá. Možná také přibývá zodpovědných a hlubokých lidí, kteří si váží své citlivosti a dělí se o ni s dalšími lidmi. Bude ale potřeba sajrajt postupně přijmout a nechat odejít, svými postoji i činy ho rozebrat, rozpustit. Pokud někdo například soustavně huntuje krajinu (především ve Vaší bezprostřední blízkosti) a lidské zdraví, skutečně nestačí sobě a jemu odpustit a poslat mu s láskou světlo. Je třeba tuto situaci řešit. Se sousedy, na úřadech, na sítích. Sama jsem v tomto zatím málo činná, ale zřejmě se v tyto dny měním v naivního aktivistu, který se bude alespoň vyjadřovat. Tuto nálepku beztak pro své řeči již jistě mám. Také ale nevím, kde začít. Tak píši. Mnoho z těchto věcí víme všichni. Otázkou je, jak moc je kdo v čem namočený a nakolik se mu tedy změna skutečně hodí do kapsy. Kolik toho má pod kobercem. „Ono, kdyby jsme odhalili jednoho, oni by mi pak také přišli na ten můj šuplíček…“ a nebo strach z toho, že se Vám všichni vysmějí, že jste přecitlivělí nebo naivní nebo že Vás zlikvidují? Kdo? No že jich je… Vraťme se nyní k tomu, co je nejaktuálnější. SUCHO.

   SUCHO!!! „Jó, když to človíčku nejde pochopit po dobrém, co svým konáním planetě činíš, tak tady to máš po zlým. A to jsme jen na začátku…“ Píše se o různých příčinách, souvislostech, mnoho z toho jsou jen žvásty, aby zakryly následky činnosti tam Pepy, tam Franty, tam Luďka a celého jejich bratrstva a kmotrstva. Po dobrém zřejmě lidé vodu nedocení, neváží si ji, neuctívají, neochraňují ji. Musí tedy přijít období sucha, horka k nepřežití, žízně, nedostatku. Období, kdy se lidí dusí a potí ve svých ohromných nesmyslných nemovitostech, zásoby potravin ze supermarketů se kazí v jejich přecpaných lednicích. Nikdo bohužel nepíše o tom, že sucho je také proto, že vše živé umírá, degeneruje, mutuje v důsledku všemožných postřiků, směsí, náhražek, hnojiv, aditiv. Louky, lesy, půda, voda, vzduch, včely, ptáci, lidé. Jaktože „globální oteplování“ dopadá především tam, kde se mohutně hospodaří a obdělává v EU/US stylu? Jaktože „divoká, nedostatečně vyspělá“ Bosna má deštů i vody letos dostatek? „Nadčlověk“ evropský, americký či ruský, bledá tvář nadřazeného ega a bezmezné vychytralosti a hyenismu na ni díky Bohu nemá ještě tolik času, nemá o ni zájem a díky Bohu tam ještě příroda má dovoleno alespoň v některých oblastech žít a dýchat. Tak i lidé, i když chudí, mají svá malá pole, která je živí a dopřává jim alespoň kousek v EU již nevídané soběstačnosti. Nemají hotovost, ale jejich otroctví je možná o to menší. Určitě ne nadlouho. Materiální hyenismus a bezcitnost vůči přírodě, lidem i zvířatům jistě brzy zasáhne i ta nejzapadlejší zákoutí. Pravděpodobně nebude ušetřen nikdo na tomto kontinentě, který shlukuje „inteligenci“.

Voda je klíč.
Voda je vše.
Voda je základ.
Voda je začátek a konec.
Voda je očista a voda je rozplynutí se a odevzdání proudu života.
Bez vody není život. Bez vody je sucho, v suchu roste agrese, strach, nedostatek. 
Voda je bohatství, dostatek, vláha, růst.
Voda je cit, pohyb, osvěžení, skutečný pokrok.

   Vinnetouové a Old Shatterhandové všech zemí vzbuďte se a KONEJTE! Nepište o tom, nefoťte to pro ohromení kámošů na Facebooku, ale prostě každý den něco symsluplného udělejte.

Když nic jiného, tak poděkujte vodě za to, že je na některém z míst, kde vyvěrá ještě živá a čistá: STUDÁNKY – mapa

Vinnetouové a Old Shatterhandové… Víte o nich? Jste jedním z nich? Tak se na Vás těším v lednu na setkání Milujvodu.cz.

Poznámka: Cílem tohoto článku není o něčem někoho přesvědčit. Cílem je otevřít a shrnout určitá témata z mého subjektivního úhlu pohledu. A třeba inspirovat k vyjádření a konání malých i větších krůčků další z Vás.

Příště…:

Předkové to věděli, náboženství s ní pracují – voda je největší bohatství, křtí se vodou, staví na pramenech a v blízkosti studny kostely, mešity. Všechna náboženství pracují s vodou, jedni se ji klaní, uctívají ji, druzí ji vysvěcují, třetí se v ní rituálně omývají, čistí, křtí. Starobylé modlitby za déšť se někde dochovaly až do dnešních dní. Bude se nám hodit se o tom dozvědět více. Ale to až zase příště.

Voda je žena… I o tom v jednom z dalších článků…

Jsme to co jíme. To už víme. A jsme také co pijeme…!

Mrkněte na skvělý dokument o VODĚ:

Co všechno nám teče z kohoutku?

Úspěšní ochránci vody ve Spojených Státech – Vinnetouové nevyhynuli!

Česká rodina a jejich přátelství s dělfíny:

Bosensko-hercegovské vodopády ze vzduchu:

 

© Daniela Bohatá 2018